Homeopatie

Homeopatická terapie je holistická metoda, jejímž zakladatelem byl Samuel Hahnemann (1755 – 1843). Ten během své práce došel k závěru, že minimální dávka léku je schopna na nemocném člověku léčit podobné symptomy jako ty, které na zdravém člověku může vytvořit určitá dávka stejného léku. Tak vznikl základní princip homeopatie a to princip podobnosti, kdy se nemocnému organismu podávají takové látky, které by u zdravého jedince v neředěném stavu vyvolaly podobné příznaky. Další zásadou je princip nekonečně malého ředění, což je postup, jak připravit ze surových látek homeopatický lék. Jde o postup, kdy ředění látek a jejich dynamizace zvyšuje léčebné účinky a odstraňuje všechny vedlejší efekty. Posledním principem je to, že se lék pro každého jedince vybírá individuálně na základě homeopatického pohovoru, jelikož každý nemocný má specifický souhrn chorobných příznaků, který je charakteristický pro danou nemoc a konkrétního jedince.

Z toho se dá odvodit, že pro každého jedince existuje v daném čase a místě daný lék. Důležité jsou obě slůvka – čas i místo, protože tak jako se vyvíjí každý jedinec, tak se vyvíjí i nemoc a podle toho se mění i jednotlivé homeopatické léky. Druhou věcí je místo, jelikož nemoc je sice v celém těle, ale někde je jí více a často je třeba cílenější zásah na daný orgán. Z toho vyplývá, že při homeopatickém léčení nestačí pouze podání jednoho vybraného léku, ale tak jak postupuje nemoc, je třeba zpětně postupovat vhodnými léky podle principu podobnosti, než se dostaví očekávané výsledky – tedy odstranění bloku, který člověku nebo zvířeti brání vzniklý zádrhel vyřešit. Tímto systémem homeopatické léčby se zabývá postklasická homeopatie.

Konvenční lékařská praxe obecně směřuje k léčení fyzických projevů v  principiální víře, že všechny nemoci jsou fyzické povahy, aniž by se zajímala nebo rozpoznala jejich základní příčiny. Tím, že diagnostikuje fyzické příznaky a následně pomocí léků potlačuje fyzické projevy nemoci, umožňuje vnitřnímu emocionálnímu zranění, aby narůstalo a nakonec vyvrcholilo skutečnou katastrofou. To je základní lékařský přístup u nemocí jako je např. astma, ekzém, migrény, periodicky se opakující potíže, artritida i bolest v krku.

Ve srovnání s tím homeopatické léky „napodobují“ vnitřní zranění; „upomínají“ tělo, jak se má „odblokovat a vyřešit problém“, takže trauma mizí samo přirozenou cestou. Tím, že se zbavíme vnitřních zranění, odezní vnější příznaky (takzvaná nemoc), protože tělo je přirozeně vyléčeno vnitřní „léčivou inteligencí“ (imunitním systémem). Tak je podpořen přirozený vnitřní proces, který léčí traumata podobného charakteru, i pokud se vyskytnou v budoucnu.

Hlavní předností homeopatie je tedy to, že dokáže kromě fyzických problémů zasahovat také do naší psychiky a tím řešit samotnou příčinu nemoci. Ty mají většinou počátek v naší mysli (dlouhodobý stres, potlačený vztek, strach, pocity ublížení, ale i skutečné zraňování a týrání) a fyzické symptomy jsou pak jen projevem těchto stavů na našem těle. Homeopatická terapie je vhodná především k léčbě chronických nemocí, nemocí nervové soustavy, psychických problémů, poruch imunitního systému a hormonální soustavy.